Frekvenční pásma
Prvním krokem při výběru reproduktorové výhybky je určit, kolik pásem výhybka musí mít. To závisí na počtu reproduktorů v ozvučnici. Například běžný dvoupásmový systém má jednu výhybku, která rozděluje signál na vysokofrekvenční a nízkofrekvenční pásma. Na druhé straně, třípásmový systém má výhybku se třemi pásmy, které rozdělují signál na vysokotónové, středotónové a nízkotónové frekvence.
Základním rozdělením je tedy dvoupásmová výhybka (pro dva reproduktory v ozvučnici) a třípásmová výhybka (pro 3 reproduktory v ozvučnici). Samozřejmě jsou výjimky, kde i v 3 pásmových ozvučnicích mohou být 4 reproduktory a nebo existují také 3,5 pásmové systémy. Samostatnou kapitolou jsou také dolní a horní propusti, které zde rozebírat nebudeme.
Dělící frekvence (Hz)
Dělící frekvence výhybky je to nejdůležitější. Pokud například použijeme reproduktory pro regálové ozvučnice, kde středobasový měnič má rovnou frekvenční odezvu od 50 po 2400 Hz a výškový reproduktor s rozsahem od 1800 - 20000 Hz, použijeme dvoupásmovou výhybku s dělící frekvencí mezi 1800 - 2400 Hz. Dělící frekvence je velmi důležitá a je to hlavním úkolem výhybky. Správná dělící frekvence se určí dle výběru reproduktorů a jejich frekvenčního průběhu. Tam, kde reproduktor má nestabilní frekvenční průběh je žádoucí, aby se tyto problémové části umlčely. U dvou navazujících reproduktorů se tedy najdou stabilní frekvenční části, které se překrývají. A to je přesně ta vhodná část, kam umístit dělení výhybkou. Pokud taková ideální frekvence s překrytím neexistuje, nejsou to vhodné reproduktory pro spárování.
Impedance výhybky
Důležitým parametrem je impedance výhybky. Ta musí korespondovat s celým systémem. Pokud jsou reproduktory vybrány v 8 ohmovém provedení, stejný odpor musí mít také vybraná výhybka. Některé výhybky nabízí volbu změny impedance například u basového reproduktoru. Nejčastější impedancí u hi-fi výhybek bývá 4 Ohmy nebo 8 Ohmů. Impedance je důležité dodržovat, jinak může dojít k výraznému útlumu či naopak přetížení a také zkreslení.
Strmost výhybky
Podstatným faktorem je také strmost výhybky. Strmost výhybky odkazuje na rychlost, s jakou signál přechází z jedné reproduktorové jednotky na druhou. Měří se v decibelech na oktávu a určuje, jak rychle se signál filtruje, aby se minimalizovaly překrývající se frekvence mezi jednotlivými reproduktory. Čím vyšší je strmost, tím rychleji se signál filtruje a tím menší je pravděpodobnost zkreslení zvuku. Obecně se dá říci, že běžně prodávané reproduktorové výhybky mají strmosti v rozmezí 6 dB/oktáva až 48 dB/oktáva.
Výhybky s nižší strmostí (6 dB/oktáva až 12 dB/oktáva) jsou obvykle používány pro reproduktorové systémy s menším počtem reproduktorových jednotek, jako jsou například dvoupásmové reproduktory s vysokotónovým a středobasovým reproduktorem. Tyto výhybky umožňují pomalejší a plynulejší přechod mezi jednotlivými reproduktory.
Výhybky s vyšší strmostí (18 dB/oktáva až 48 dB/oktáva) jsou vhodné pro reproduktorové systémy s více reproduktorovými jednotkami, jako jsou například třípásmové reproduktory s vysokotónovým, středotónovým a basovým reproduktorem. Tyto výhybky umožňují rychlejší a výraznější přechod mezi jednotlivými reproduktory a minimalizují překrývání frekvencí, což přispívá k větší přesnosti reprodukce zvuku.
Zatížitelnost výhybky (Watt RMS)
I samotná výhybka musí být schopná přenést výkon ze zesilovače k reproduktorům. 80% výhybek v naší nabídce je kompatibilních s běžným výkonem určeným pro domácí hi-fi systémy, což v praxi znamená do 150 Watt RMS. I přesto je však dobré počítat s maximálním zatížením výhybky. To je uvedeno ve Watt RMS a toto číslo by mělo být menší nebo rovno výkonu Watt RMS celé jedné reprosoustavy (nikoliv jednoho kanálu). Poddimenzovaná výhybka může způsobit přehřívání a následné trvalé poškození. Provozováním výhybky na její horní výkonové hranici také většinou dochází ke značnému zkreslení. Proto je vhodné vybrat výhybku s výkonovou rezervou.